Každý povrch chce jiné zacházení, drátěnku snese jeden

01Nerez snese nejvíc

Nerez je jediné nádobí, u kterého se dá sáhnout skoro po čemkoli. Na připáleniny funguje jedlá soda: lžíce na litr vody, přivést k varu, deset minut nechat probublávat. Soda naruší připálenou bílkovinu a ta se odlepí sama.

Duhové skvrny na dně nejsou vada. Je to tenká vrstva oxidů chromu, která vznikne přehřátím prázdného hrnce. Zmizí po octu nebo roztoku kyseliny citronové: nalít, deset minut nechat působit, opláchnout. Stejně se řeší bílé mapy z vodního kamene.

Jedna věc nerezu opravdu škodí, a to sůl. Nasypaná do studené vody klesne na dno, nerozpustí se a v místě, kde leží, naruší pasivní chromovou vrstvu. Vzniknou drobné důlky, takzvaná důlková koroze, a ty už nezmizí. Solí se až ve vroucí vodě, viz článek o hrncích.

02Litina bez smaltu se saponátem nemyje

Nezasmaltovaná litina má na povrchu vrstvu polymerizovaného oleje, která vznikla vypálením a funguje jako nepřilnavá úprava. Saponát je odmašťovadlo a při každém mytí ji trochu naruší. Jednou nic neudělá, jako pravidelný postup ji sundá.

Běžně stačí horká voda a kartáč hned po vaření, dokud je pánev teplá. Na připečené zbytky se hodí lžíce hrubé soli s kapkou oleje; sůl je abrazivo, které škrábe zbytky, ale ne litinu. Po umytí se pánev vysuší na plotně a potře tenkou vrstvou oleje, jinak začne rezavět.

Když se vrstva zničí nebo se objeví rez, obrousí se povrch drátěnkou až na holý kov a znovu vypálí: potřít olejem s vysokým kouřovým bodem, otřít skoro dosucha a péct hodinu při 230 °C. Postup se třikrát až čtyřikrát opakuje. Kusy z nabídky litinového nádobí bývají vypálené už z výroby.

03Smalt a nepřilnavý povrch, dva křehké případy

Smalt je natavené sklo. Chemicky odolá čemukoli včetně octa i sody, mechanicky je ale křehký. Drátěnka na něm nadělá matné škrábance, do kterých se zachytává barva z jídla. Používají se nekovové houbičky, v krajním případě pasta z jedlé sody. Smalt na oceli myčku snese, smaltovaná litina ne: alkalické tablety glazuru zmatní a nechráněný litinový okraj pod poklicí začne rezavět.

Prasklý nebo odštípnutý smalt je konec životnosti nádoby. Ocel pod ním nemá ochranu a začne korodovat, úlomky skloviny se dostávají do jídla. Nejčastější příčinou není náraz, ale prudká změna teploty: rozpálený hrnec pod studenou vodou. U smaltovaného nádobí proto rozhoduje tloušťka vrstvy, ne barva.

Nepřilnavá vrstva je nejcitlivější povrch v kuchyni. Pánev se nechá vychladnout a myje vlažnou vodou kolem čtyřiceti stupňů měkkou houbičkou; studená voda na horký povrch i myčka vrstvu poškozují. Jakmile se objeví škrábanec, povrch se po okrajích odlupuje a pánev nemá smysl dál používat, viz pánve.

Co snese který povrch

04Měď a vodní kámen

Měď na vzduchu tmavne a pokrývá se oxidovou vrstvou. Lesk jí vrátí kyselina se solí: půlka citronu posypaná hrubou solí, kterou se povrch krouživě přeleští, pak opláchnout a hned vytřít dosucha. Funguje i směs octa, soli a lžíce mouky nanesená na deset minut. Samovolně oschnout ji nenechávejte, mapy po vodě zůstanou.

Vodní kámen v konvici je uhličitan vápenatý a rozpouští ho jakákoli kyselina. Nejlevnější je ocet naředěný vodou v poměru jedna ku pěti: nalít po značku, přivést k varu, nechat půl hodiny stát a vylít. Pak dvakrát vypláchnout a jednou převařit čistou vodu, aby po octu nezůstal pach. Stejný roztok funguje i na bílé mapy uvnitř hrnců.

Kdo ocet nesnáší, použije kyselinu citronovou v dávce dvacet gramů na litr. Odvápňuje stejně, jen se nesmí vařit dlouho, při dlouhém varu vzniká sraženina, která se usadí na topném tělese. Přípravky a houbičky najdete v kategorii úklid a hygiena.

05Silně připálený hrnec

Připálenina je zkaramelizovaný cukr a sražená bílkovina pevně navázané na kov. Mechanicky se odstraňují těžko a povrch to odnese. Chemicky stačí jedlá soda; u kyselých zbytků, tedy u rajčat a ovoce, funguje lépe ocet.

Zásada je nedrhnout za studena. Suchá připálenina je tvrdší než většina povrchů nádobí a drátěnka v ní jen udělá rýhy, do kterých se příště připálí ještě víc.

Záchrana silně připáleného hrnce sodou

Co je potřeba: jedlá soda, dřevěná stěrka, nekovová houbička

1. Sundat volné zbytky

   Dřevěnou stěrkou seškrábněte všechno, co jde dolů bez tlaku. Zbytek nechte být.

2. Zalít vodou se sodou

   Nalijte vodu dva centimetry nad připáleninu a přidejte dvě polévkové lžíce jedlé sody na litr. Je to dvojnásobek běžné dávky a delší var, protože na silnou spálenou vrstvu lžíce na litr a deset minut nestačí.

3. Povařit pod poklicí

   Přiveďte k varu a nechte patnáct až dvacet minut mírně bublat. Uvidíte, jak se dno začne odlupovat po kouscích.

4. Nechat vychladnout

   Vodu nevylévejte, dokud není vlažná. Během chladnutí se uvolní i to, co se za horka ještě drží.

5. Vytřít stěrkou

   Slijte a zbytek setřete dřevěnou stěrkou nebo nekovovou houbičkou. Drátěnku nechte na úplně poslední případ, a to jen u nerezu.

6. Dočistit pastou

   Na poslední tmavé skvrny naneste hustou pastu ze sody a pár kapek vody, nechte hodinu působit a setřete. U nerezu dolešti ocet.